Svědek minulosti
Byly to tehdy těžké doby pro naše předky. Po celé 9. století útočili na Slovany ze západu germánští Frankové a pobíjeli rodiny i celé kmeny pod záminkou, že šíří křesťanství. Tehdejší kníže naší vlasti, Rostislav, chtěl ušetřiti svou zemi před germánskými nájezdy, a proto požádal císaře byzanské říše o kněze, kteří by slovanským jazykem šířili mezi jeho lidem učení Kristovo. Prosbě Rostislavově bylo vyhověno a zanedlouho přišli na Moravu dva bratři, Cyril a Metoděj. Po svém příchodu kázali v různých místech Velkomoravské říše a lid s radostí přijímal novou víru. Když slyšel český kníže Bořivoj o blahodárné činnosti věrozvěstů Cyrila a Metoděje, zajel za nimi na Moravu, nechal se na Velehradě od nich pokřtít a pozval je do Čech, aby i tam učili lid křesťanské víře. Oba bratři ochotně přislíbili a v doprovodu svých žáků se vydali za nějaký čas po staré obchodní stezce od Brna k českým hranicím. Po jednodenní pouti sešli k řece, podle níž se pak cesta vinula. Pomalu se ubírali proti proudu a čím byla řeka užší, tím častěji sestupovaly ze stráně háje a lesy až k jejímu korytu. Třetího dne se přiblížili k hlubokému hvozdu. Ne bez starostí vjela družina s bratřími po úzké soumarské stezce do temného lesního moře. Po půldenním putování se úzké údolí se strmými stráněmi za příčním hřbetem rozestoupilo. Vpravo nad návrším se objevila nad lesem věž tvrze. Než se mohli poutníci dobře rozhlédnout, rázné zvolání družinu zastavilo. Ze zálohy v lese obklopila ji hlídka zemské stráže, která se v pomezním hvozdu starala o bezpečnost cesty. Velitel i bradatí strážcové při rozhovoru s bratřími brzy udiveně začali pokyvovat hlavami nad zvláštní cestou i posláním věrozvěstů. Nabídli jim svou tvrz k pohoštění i k odpočinku a svůj doprovod nehostinným lesem. Bratří však poděkovali za pozvání a přijavše stráž k ochraně, vydali se na další cestu, neboť po nevalné pěšině šli koně jen zvolna vpřed. Když se změnila říčka v nevelký potok, nastával již soumrak. Družina chtěla zastavit a přenocovat v lese. Stráž však bratry pobízela k další cestě, že nedaleko je několik chatrčí, které jim poskytnou lepší odpočinek. Když stezka vyvedla jezdce na vyvýšené místo nad říčkou, vynořila se před nimi z houstnoucí tmy skupina chat. Roh vesele zahlaholil a družina sesedla z koní. V chatách, sroubených z neotesaných kmenů našli několik uhlířů v prostých učerněných sukních, jak sem přišli na noc od svých milířů v lese. V matném světle loučí podivovali se uhlíři pozdní návštěvě. Vždyť zřídkakdy se zde zastavovali poutníci. S údivem naslouchali vypravování bratří Cyrila a Metoděje, když se tito usadili k odpočinku na prostých lavicích. Poprvé se uhlíři dozvídali o Kristově víře, a milosrdném Bohu, o knížatech, kteří jsou rovni chudým lidem. Když se připozdilo, prosili bratry, aby ráno neodcházeli, že by ještě více chtěli slyšet o novém Bohu, který přináší světlo jejich hlavám. Bratři slíbili a ráno pokračovali v započatém díle. Denně přibývalo posluchačů. Přicházeli i strážci s pohraniční tvrze a tito brzy roznesli zprávu o bratřích po obou stranách hvozdu. Stezka k zapadlým chatrčím v lese oživla. Dostavovali se sem ze západu i z východu stařešinové rodů se svými družinami, aby poslouchali kázání o křesťanském Bohu. Brzy vedle chatrčí vyrůstaly nové a větší. Přibývalo věřících, kteří s nadšením postavili novému Bohu chrám, aby mu bratři mohli lépe sloužit. Vystavěn byl z kamene na odlehlém návrší poblíž řeky. Nová osada, která vznikla z pustiny, byla svěřena k ochraně sv. Jiljí, svědci poustevníku. Jeho obraz zhotovený neumělou rukou, byl zavěšen v chrámu nad oltářem. Jeden z žáků Cyrilových vytesal za svého pobytu v novém místě z kamene podobu kříže, jak to učinil i jinde, aby tak zvěčnil cestu svého mistra. A kříž, jemuž se vyhnula staletí, stojí u Lačnova podnes.
