Historie lačnovské rychty
O pokračovatelích rychtáře Konráda není nic bližšího známo, údaje chybí až do roku 1526, kdy zemřel lačnovský rychtář Stefana, který po sobě zanechal syny Brockla, tkalce v Litomyšli a Urbana, jenž se stal Stefanovým nástupcem v rychtářském úřadě. Urban zemřel roku 1541 a o své nároky se přihlásil Brockl, ačkoliv se roku 1528 vzdal dědického podílu. Není jisté, zda se ujal úřadu. V roce 1543 byl dědičným rychtářem Thoman Groer, jehož jméno je známé ze pře, kterou vedl se svým švagrem Paulem Ötlem ze Svitav. Předmětem sporu se stala koupě lačnovské rychty, na kterou mu Ötl půjčil peníze. Thoman se úřadu ujal a roku 1544 rozšířil svůj majetek o sedm prutů polí. Zaplatil za dlužné úroky na rychtě 226 marek a 26 grošů. Od roku 1563 zastával úřad rychtáře Barthl Groer, jenž odkoupil rychtu s věcným břemenem-výměnkem a předkupním právem pro bratra Veitha. Roku 1572 Bathl zemřel a vdova Gertruda se vyrovnala s Veithem, který se nároku zřekl za postoupení rybníka, náležejícího k rychtě. Gertrůda se pak téhož roku vdala za Jokla Hegara z Koclířova. Ten se stal dalším lačnovským rychtářem. Tehdy byl rod svázán s kamenohorskými rychtáři.
Roku 1604 byla rychta zakoupena Wenzelem Friedelem z Lačnova za 900 marek. K rychtě náleželi 3 poddaní a její majetek představoval 15 prutů polí osvobozených od poplatků a 9 prutů polí zpoplatněných. Po smrti Wenzela roku 1610 prodala vdova Ursula rychtu svému synovi Veithu Friedelovi. V roce 1617 koupil rychtu Georg Habler za 900 marek. Již 6. července 1623 ale byla rychta prodána Adamu Langovi z Mikulče, rovněž za 900 marek. Roku 1640 byla uzavřena smlouva mezi Adamem a Ambrosem Schindlerem z Lačnova za podmínky, že Adam, odejde-li z rychty, získá díky sumě za prodej z rychty nový statek. Protože Adam během třicetileté války zchudl a nebyl s to zakoupit nový grunt a dostát svému slibu, Ambrosius se dne 29. srpna 1640 zřekl svých nároků na rychtu. Adam ještě stihl odkoupit od Antona Schindlera rybník, který patřil kdysi k rychtě. Rybník si ponechal, ale rychtu předal 27. března 1659 svému synu Philippu Langovi a sám zůstal na výměnku. Cena byla 900 marek, 200 marek splatných hned a zbývající suma byla ročně splácena po 10 markách. Roku 1660 Adam zemřel a dědictví po něm bylo rozděleno mezi 12 dětí. Philipp vykoupil roku 1661 od dědiců zpět rybník a ostatní dědické nároky byly vypořádány před svitavskou radou.
Od roku 1707 získala rychta nového majitele, Philippova syna Severina Langa. Dalším rychtářem se stal v roce 1748 syn Anton Lang a od 1773 stejnojmenný syn Anton. Roku 1820 byl majitelem rychty Johann Lang, ale již 1824 zemřel a majetek připadl nezletilému synu Johannovi, který rychtu získal za 2 000 moravských zlatých s tím, že hospodářství bude řídit jeho matka. Johann zemřel v roce 1841 a rychta přešla na jeho bratra, nezletilého Franze Langa. Roku 1879 pak rychtu získal Johann Lang tentokrát za cenu 18 000 zl. Ten se ukázal jako výtečný hospodář a rychtu nezadlužil; vlastnil statek až do roku 1924, kdy ji zdědil Hubetr Lang a ten zde zůstal do roku 1945.
My, Hynko, z Boží milosti a apoštolské stolice biskup olomoucký, dáváme na vědomí všem přítomným i budoucím, že našemu milému a věrnému Konrádovi, rychtáři z Lacznova, několikerým hodnověrným svědectvím dokázáno, že jemu, od našeho předchůdce Bruna, blahé paměti biskupa olomouckého pro lačnovskou rychtu vydaná listina byla ohněm zničena, pročež nás pokorně a oddaně žádá, abychom svolili tuto listinu ze zvláštní milosti obnovit a příslušná práva potvrdit. Když jsme jeho žádost uznali za oprávněnu, a tudíž jeho prosbě nepřekážející, přenesli, dali a potvrdili minulou listinu jemu, jeho dědicům a nástupcům se všemi jeho právy, kterými jmenovaná rychta nadána bude, tudíž dávkou tří feniků ze všech trestních poplatků, pět čtvrtin polí, dvěma poplatnými lány a ševcem, který jako jediný je tu oprávněn zhotovovat obuv, a toto všechno za to, že jmenovaný Konrád a všichni jeho nástupci zůstanou poplatní a při jmenované rychtě pro nás a naše nástupce budou držet zručného lučištníka, který s náležitou obratností bude nám a našemu kostelu sloužit.
Na důkaz tohoto všeho shora uvedeného byla listina vyhotovena a potvrzena naší pečetí. Dáno ve Svitavách 4. května 1329.